„Vážená slečno Chrastinová, těší mne, že Vám mohu oznámit, že jste byla vybrána jako dobrovolnice projektu EUROSHA pro Burundi.“ Průlomová zpráva, která mne zavalila směsicí pocitů radosti i strachu a která mi do hlavy zasadila řadu otázek. Od momentu, který mne uvrhl do kolotoče vyhledávání informací, ověřování zdrojů a analyzování článků uběhly téměř tři měsíce a přestože některé otázky, zejména ty týkající se praktické stránky věci, mi byly zodpovězeny v následujících dnech, spousta otazníků přetrvala a přetrvává doteď, téměř šest týdnů po příletu do Burundi. Díky desítkám hodin strávených s internetem vás však teď můžu seznámit se současnou situací v zemi „ mléka a medu“ (jak bylo Burundi běžně nazýváno v období před občanskou válkou), mé domovině pro příštích šest měsíců.
Voila!
Burundi – přes 10, 5 milionů obyvatel, rozloha 27, 830 km², jeden z nejchudších států světa. HDP druhé nejhustěji osídlené země Afriky se pohybuje okolo 600 $ na osobu na rok a zemědělství zde zaměstnává přes 90 % obyvatelstva (CIA, 2011). Dlouhotrvající občanská válka v rozmezí let 1993 a 2005 zdevastovala hospodářství země, a přestože od roku 2006 ekonomika země zaznamenává zhruba 4% roční růst, stále je co dohánět. Jedním z limitů ekonomického růstu, je závislost exportu na kávě a čaji, které tvoří 90 % celkového vývozu Burundi a které jsou vysoce závislé na počasí a na vývoji světových cen. (CIA, 2011) Situaci dále komplikuje mimo jiné velké množství bývalých uprchlíků vracejících se do země díky výraznému zlepšení bezpečnostní situace v Burundi v posledních letech a v důsledku ztráty statusu uprchlíka v sousedních zemích – zejména v Tanzánii a Demokratické Republice Kongo. (UNHCR, 2012) Velký příliv obyvatelstva vytváří tlak na půdu, která je v Burundi klíčovou determinantou soběstačnosti jedinců a rodin, což platí dvojnásob pro ty, kteří se vracejí po letech strávených v uprchlických táborech téměř bez ničeho. Mnohým z nich byla půda během občanské války odebrána či zpustošena, v důsledku čehož jsou po návratu do země odkázáni na vnější pomoc. V nejbližší době se očekává další masivní příliv obyvatelstva ze sousední Tanzánie, způsobený plánovaným uzavřením uprchlického tábora v Mtabile koncem prosince 2012. (IRIN, 2012) S problémem nárůstu obyvatelstva je úzce spojena otázka potravinové bezpečnosti. V této souvislosti je Burundi v současnosti považováno za jednu ze tří nejzranitelnějších zemí světa, společně s Eritreou a Haiti. (OCHA, 2012) Mezi další humanitární rizika Burundi patří zejména náchylnost k přírodním katastrofám, jako jsou masivní povodně a eroze, které každoročně znehodnotí velkou část obdělávané půdy. Burundi má však oproti některým Africkým zemím velkou výhodu v podobě silně rozvinuté občanské společnosti, která sdružuje množství lokálních neziskových organizací a zájmových či náboženských skupin. Jen Červený kříž v Burundi registruje okolo 35,000 místních dobrovolníků, kteří mají každý týden možnost sdílet své zkušenosti prostřednictvím lokálního rádia. (ReliefWeb, 2012) Vysokou aktivitu vykazují také místní nezávislá média a skautské organizace, sdružující především mladé lidi, mezi kterými je dobrovolnická činnost hojně rozšířena.